Kovy alkalických zemin jsou vápník, stroncium, baryum a radium. Dále do II.A. Skupiny periodické tabulky prvků patří berylium a hořčík.
Oproti prvkům I. skupiny – alkalickým kovům jsou tyto prvky méně reaktivní, mají vyšší teploty tání, hustotu, jsou tvrdší ale křehké.
Kovy alkalických zemin se převážně získávají elektrolýzou tavenin příslušných chloridů.
Atomy prvků II. skupiny prvků mají ve svých sloučeninách oxidační číslo II. Jejich sloučeniny jsou bezbarvé; vlastnosti sloučenin ovlivňují převážně anionty.
Hořčík – Mg – užívá se k výrobě slitin např. pro letectví. Je nezbytný pro fotosyntézu, protože je součástí chlorofylu.
Síran hořečnatý (MgSO4) – bílá krystalická látka, která se používá k léčbě zácpy, v koželužství a při snižování hořlavosti materiálů. Je silně hygroskopický, po doplnění krystalové vody má formu heptahydrátu (MgSO4-7H2O - epsomská sůl nebo hořká sůl).
Je významnou součástí mořské vody i některých minerálních vod (Šaratica). Tradičně je užíván jako součást solí do koupele a jako součást projímadel.
Oxid hořečnatý (MgO) – tuhá látka, špatně se rozpouští ve vodě. Má velmi vysokou teplotu tání a proto se používá k vyzdívání pecí. bílá krystalická látka vyskytující se v přírodě jako minerál periklas. Jeho empirický vzorec jeMgO. Oxid hořečnatý je snadno připravitelný spálením hořčíkové pásky (tenký hořčíkový plech) hořící na vzduchu oslnivě bílým plamenem. Reakcí vzniká bílý hygroskopický prášek. Ten se v přítomnosti vzdušné vlhkosti postupně přeměňuje na hydroxid hořečnatý (MgO + H2O → Mg(OH)2). Vzniklý hydroxid lze převést zpět na oxid hořečnatý zahřátím na vysokou teplotu. Oxid hořečnatý je spolu se síranem barnatým látkou s nejvyššíodrazivostí (96-98%)
Vápník – Ca – v přírodě se nachází vázaný ve sloučeninách, například v mléce, kostech, nebo v zemské kůře. Používá se pro výrobu velmi kvalitních ocelí a při výrobě uranu.
Oxid vápennatý (CaO) = pálené vápno – používá se ve stavebnictví, hutnictví a jako hnojivo.
Hydroxid vápennatý ( Ca(OH)2 ) = hašené vápno – vzniká reakcí CaO s vodou. Ca(OH)2 je ve vodě jen málo rozpustný; jeho vodná suspenze – vápenné mléko se užívá jako nejlevnější zásada. Ca(OH)2 se užívá především ve stavebnictví k přípravě vápenné malty (směs Ca(OH)2,vody a písku); dále je možné jej použít ke snížení kyselosti půdy. Zahřeje-li se hydroxid vápenatý na 512 °C, parciální tlak vody v rovnováze s hydroxidem vápenatým dosáhne 101 kPa a dochází k rozkladu na oxid vápenatý a vodu
• jako flokulant, ve vodě, při zpracování odpadů a k ošetření kyselých půd
• jako součást malty, omítkových směsí a nátěrových hmot na stěny
Síran vápenatý (CaSO4) – ve vodě málo rozpustný, způsobuje tvrdost vody, kterou není možné odstranit. V přírodě tvoří síran vápennatý nerost sádrovec, ze kterého je možné vypálením teplotou nad 100°C získat pálenou sádru. Ta smísením s vodou opět zatvrdne.
Uhličitan vápennatý (CaCO3) – nejčastější sloučenina vápníku v přírodě. V přírodě je z uhličitanu vápenatého tvořen kalcit, aragonit a mramor.
Hydrogen uhličitan vápenatý Ca(HCO3))2 – používá se k výrobě skla, v hutnictví, jako hnojivo nebo při výrobě cementu.
Žádné komentáře:
Okomentovat