protonu - H+), Arrheniova, Rozpouštědlová, Lewisova nebo Lowryho (Zásada – akceptor protonu – H+).
Kyseliny barví lakmus červeně, zásady modře.
Arrheniova teorie kyselin a zásad je nejstarší. Říká, že kyseliny chutnají kysele a ve vodném prostředí uvolňují vodíkový kation. Naopak zásady popisoval Arrhenius jako látky hořké, které uvolňují ve vodných roztocích anion OH- a neutralizují kyseliny.
Bronstedova teorie kyselin a zásad říká, že kyselina je látka schopná odštěpovat vodíkový kation H+ a zásada že je látka schopná kation H+ přijmout.
Lewisova teorie kyselin a zásad tvrdí, že kyseliny jsou látky s volným elektronovým orbitalem, který může zaplnit tak, že bude sdílet volný elektronový pár s jinou látkou. Kyselina by tedy byla akceptorem volného elektronového páru. Naopak báze (zásada) je látka s volným elektronovým párem, který může sdílet s jinou látkou. Jinými slovy je podle této teorie zásada donorem elektronového páru.
Důležitým pojmem u kyselin a zásad je disociační konstanta. Disociace je vlastně štěpení se látky na ionty. Například kyselina octová disociuje ve vodě na kladný ion H3O+ a záporný ion CH3COO-. Reakce vypadá následovně: CH3COOH + H2O <=> CH3COO- + H3O+.
Disociační konstanta kyseliny
• Místo disociačních konstant se častěji používají záporně vzaté hodnoty dekadických logaritmů disociačních konstant:
Disociační stupeň
• K vyjádření množství molekul, které v roztoku disociují se používá disociační stupeň α
• Udává část molekul, která se z každého molu elektrolytu rozštěpí na ionty CH3COOH + H2O - CH3COO- + H3O+
Podle disociace kyselin a zásad určujeme silné a slabé kyseliny a zásady.
Silné kyseliny a zásady úplně disociují (štěpí se) ve vodě za vzniku velkého množství iontů.
Naopak slabé kyseliny a zásady jsou ve vodě disociovány jen mírně, znamená to, že se jen část molekul štěpí na ionty a ostatní molekuly zůstávají nerozštěpené. K vyjádření počtu rozštěpených molekul používáme veličinu zvanou disociační stupeň, kterou značíme α.
Žádné komentáře:
Okomentovat