Všechny d-prvky zařazujeme mezi kovy. Někdy se také označují jako přechodné kovy. Tyto kovy mají velkou hustotu, vysoké teploty tání a varu; bývají tvrdé, dobře vedou elektřinu a teplo. Odlišné vlastnosti z těchto kovů mají kovy II.B skupiny – zinek, kadmium a rtuť, které jsou měkké a mají nízkou teplotu tání. Například rtuť taje již při -38,9 °C.
Atomy d-prvků mají ve sloučeninách různá oxidační čísla. Největší oxidační čísla mají d-prvky ve sloučeninách s fluorem a kyslíkem. Většina sloučenin d-prvků bývá barevná – sloučeniny mohou být například zelené, modré, žluté, žlutohnědé a podobně. Záleží na elektronové konfiguraci iontu.
Reaktivnější d-prvky (Cr, Mo, V, Ti ...) se v přírodě vyskytují převážně ve sloučeninách s kyslíkem. Méně reaktivní d-prvky se vyskytují hodně jako sulfidy. Ušlechtilé kovy jako zlato, nebo platina jsou málo reaktivní a proto se v přírodě vyskytují ve slitinách, nebo v ryzí formě.
Pro kovy jsou charakteristické vlastnosti tvrdost, houževnatost, lesk, kujnost (kujné látky jsou tvarovatelné působením vnější síly) a tažnost. Kovy dobře vedou teplo a elektřinu, mívají vysoké teploty tání a varu.
Vanad – tvrdý bílý kov, který se užívá při výrobě ocelí a kyseliny sírové. Při kontaktním způsobu výroby kyseliny sírové je používán oxid vanadičitý jako katalyzátor.
Titan – používá se k výrobě lehkých, pevných antikorozních slitin, které se později používají například při výrobě letadel, umělých kloubů, nebo v klenotnictví.
Měď – načervenalý měkký kov; v přírodě se nachází v rudách jako jsou například chalkopyrit, nebo malachit. Měď není příliš reaktivní kov. Na vzduchu se však pomalu potahuje vrstvičkou oxidu a uhličitanu měďnatého ( = měděnka) – zelený povlak např. na věžích kostelů. Měď je velmi dobrý vodič elektřiny a proto se používá k výrobě vodičů. Dále je měď používána ve slitinách, jako jsou mosaz (měď + zinek), nebo bronz (měď + cín).
Zinek – stříbřitý kov, na vzduchu svůj lesk však rychle ztrácí. Zinek se používá k pokovování železa a ocelí.
Železo – měkký bílý kov; v přírodě se vyskytuje v rudách – magnetit, hematit, pyrit. Dále je železo vázáno v živočišných organismech – především v hemoglobinu a myoglobinu. Čisté železo nemá technický význam, protože je měkké. Užívají se tedy jeho slitiny, jako oceli, nebo litiny.
Nikl – méně běžný kov, používá se k zušlechťování ocelí.
Žádné komentáře:
Okomentovat